Zastavení 2A / 2024

Území dnešní Doubravky obývali první lidé už v pravěku. Na nález pohřebiště s tzv. popelnicemi, kam se ukládal popel zemřelých, upomínají názvy místních ulic – Mohylová a Popelnicová. Středověká ves Doubrava, jejíž název odkazuje k původně převládajícím dubovým lesům, byla založena pravděpodobně ve 13. století v místech dnešní požární nádrže v blízkosti konečné trolejbusu. V dobách náboženských válek v 15. století ves buď zanikla, nebo zpustla. Na počátku 16. století se centrální doubravecký poplužní dvůr stal majetkem města Plzně. Okolo panského dvora, který sloužil chovu ovcí (i to se zrcadlí v pojmenování ulic U Panského dvora a Za ovčínem), pak existovala malá osada. Samostatnou katastrální obcí se Doubravka stala v roce 1784. Panský dvůr se tehdy ocitl na okraji vsi a jeho význam upadal. Tehdejší náves se nacházela v místech, kde se protínaly cesty do Zábělé, Lobez, Hrádku a ke kostelíku sv. Jiří, které se staly základem dnešních ulic.

V průběhu 19. století se v původně zemědělské obci začal rozvíjet průmysl, obchod i řemesla. Papírnu nahradil mlýn, vznikl zde také železný hamr, tzv. lopatárna, později sklárna a dvě tkalcovny. Od roku 1833 spojovala Doubravku s Plzní dostavníková linka z Prahy do Plzně, kterou v roce 1862 nahradila železnice. Rozvoj průmyslu v blízké Plzni vedl k výraznému nárůstu počtu obyvatel. V roce 1910 zde žilo již téměř 5 000 lidí. Nižší životní náklady a relativně levné pozemky lákaly k výstavbě jednotlivce i stavební družstva. Před první světovou válkou i po ní vznikaly celé soubory rodinných domků, například tzv. Podlesí. Další výstavbu financovala obec i spolky, které si na území Doubravky, Letné a Lobez vystavěly několik spolkových domů.

Důležitým mezníkem rozvoje Doubravky se stalo její připojení k Plzni v roce 1924. Uspořádání budoucí výstavby se podřídilo plánům městského stavebního úřadu. Město nechalo do Doubravky zavést vodovod a kanalizaci; Masarykova ulice získala charakter městské třídy. Počet obyvatel Doubravky se stále zvyšoval, i díky blízkosti pivovaru a železniční dráhy se zde usazovalo velké množství dělníků (zejména železničních), což dodnes připomínají názvy Dílenské, Železniční a Staniční ulice. V roce 1929 zavedly městské Elektrické podniky na Doubravku autobusovou linku, na počátku 40. let trolejbus. Zvrat ve slibném rozvoji předměstí nastal v dubnu 1945, kdy se Doubravka a okolní čtvrti staly obětí spojeneckého náletu, jehož cílem bylo hlavní i seřaďovací nádraží sloužící tehdy nacistům. O život přišlo více než 600 lidí, zničeno bylo 120 domů. Největší proměnu Doubravky pak přinesla 60. a 70. léta, kdy město přistoupilo k rozsáhlým demolicím a výstavbě doubraveckého sídliště. Zbořený byl historický střed obce, statky z 18. století, ale i řada mladších domů při jihovýchodní straně Masarykovy ulice.