Zastavení 10B

Dominikánský konvent a kostel Panny Marie Růžencové         

V roce 1908 vznikla na Pražském Předměstí nová farnost, jejíž správu převzal řád dominikánů. Ten začal ihned připravovat výstavbu nového kostela a konventu. Plány obou navazujících budov vypracoval Anton Möller. Kostel koncipoval jako trojlodní baziliku s emporami, příčnou lodí a vysokou věží zvonice. Protože respektoval podélnou osu náměstí v šachovnicové uliční síti, kostel důsledně neorientoval presbytářem k východu. Novostavba byla vysvěcena v říjnu 1913, kostel však byl v té době ještě bez vybavení a lavic.  Již rok poté se však v klášteře svítilo elektřinou.

V období druhé světové války sloužila budova kláštera jako lazaret pro wehrmacht. Po nuceném odchodu dominikánů z Plzně v roce 1950 až do jejich návratu v roce 1990 objekt využíval Okresní ústav národního zdraví Plzeň-sever, a to zejména pro pacienty s tuberkulózou. V roce 1990 se vrátil zpět do rukou dominikánů.

Na zahradu kláštera dominikánům již nezbyly prostředky, a tak ji budovali s pomocí místních sedláků. Pěstovali si zde plodiny pro vlastní obživu. Po zestátnění kláštera část zahrady využívala mateřská a základní škola, další část byla rozparcelována na zahrádky. V sedmdesátých letech se zde dokonce měla realizovat novostavba drážní polikliniky. K uskutečnění záměru však nedošlo a zahrada až do návratu dominikánů zarůstala náletovou zelení.

S klášterem je spjato jméno kněze a pedagoga Josefa Limpoucha (1895–1965), který za okupace figuroval v odboji a následně byl několikrát vězněn.