Zastavení 9A / 2023

Rudolf Stech

Architekt a stavitel Rudolf Stech (též Štech) se narodil v roce 1858 v Panenském Týnci v rodině zednického mistra Karla Štecha. Vyučil se zedníkem, poté absolvoval reálku v Lounech. Na Lounsku pak také praktikoval u strýců, stavitelů Tomáše a Františka Stechových. V letech 1879–1882 studoval architekturu na technice v Praze, ve studiích pak pokračoval na vídeňské akademii. Začínal ve Vídni v ateliéru stavitele Schuhmachera, po složení stavitelských zkoušek podnikal ve Slaném. Od roku 1889 působil v Plzni – stal se předsedou obchodní komory Jednoty stavitelů v Plzni a rok nato začal pracovat na stavbě zdejší Velké synagogy. Kromě ní pak vystavěl i poštovní úřad, pivovar Prior, ředitelství státních drah, nové městské divadlo či centrální vlakové nádraží.

Stech se stal jedním z nejvýznamnějších plzeňských stavitelů a architektů i díky spolupráci s Mikolášem Alšem, jenž mezi lety 1892 a 1904 navrhl sgrafita a malby pro dvě desítky novorenesančních obytných domů, které Stech v Plzni navrhl a vystavěl. Navzdory svým úspěchům se Stech během let výrazně zadlužil. Z tlaku věřitelů jej však nevysvobodila ani zakázka na stavbu plzeňského nádraží. Rudolf Stech už z této situace nenašel východisko a v lednu 1908 se oběsil v podkroví plzeňské synagogy.

Obytný dům Rudolfa Stecha

Mezi první domy, které vznikly na Borech nedaleko dělostřeleckých kasáren, patřil výstavný vlastní dům Rudolfa Stecha v křížení Klatovské třídy a Dvořákovy ulice. Dvoupodlažní nárožní budovu, u níž patrně kvůli Stechovým dluhům figurovala jako investorka Josefa Janská, architekt dokončil pouhé tři roky před smrtí. Rozvrhl ji na půdorysu písmene L s nárožím vymezeným arkádou s hlavním vstupem a dřevěnou lodžií v patře. Do styku obou křídel směrem do dvora, jehož skromnou plochu kompenzovala předzahrádka do Dvořákovy ulice, situoval hlavní schodiště. Do přízemí a prvního patra situoval tucet obytných místností a kuchyni. Fasádám Stech vtiskl charakteristické novorenesanční formy, které nechal doplnit Alšovými freskami – motivy sv. Jiří na koni v boji s drakem a klečící princezny pod hradem ve štítech nad korunní římsou a pásem rostlinného dekoru nad přízemím. Výzdobu obou štítů, zničenou během druhé světové války, posléze nahradily repliky. Nenápadná kartuše v bosáži nad sloupem arkády nese charakteristické symboly svobodného zednářství.