Zastavení 12B / 2023

„Naši slavní vězni“

Největší česká věznice s více než 1 200 odsouzenými byla v době svého vzniku určena politickým vězňům a mužům s dlouhodobými výkony trestu. Od devadesátých let 19. století byla jediným zařízením pro politické vězně v českých zemích. Svůj trest si zde odpykávali i členové spolku Omladina včetně pozdějšího prvního československého ministra financí Aloise Rašína či literáta Stanislava Kostky Neumanna. Ve srovnání s ostatními vězni požívali „političtí“ řady výhod – nemuseli pracovat, měli delší vycházky a mohli si nechat donášet jídlo, pivo i víno z hostince naproti věznici.

Přístup k politickým vězňům, kteří zde vykonávali tresty i po vzniku Československa, se výrazně změnil po převzetí moci komunisty v roce 1948. Tehdy byli na Bory umisťováni i vojenští a političtí prominenti, pro něž zde existovalo zvláštní oddělení, tzv. Kreml. Patřili mezi ně například maršál britského letectva Karel Janoušek, poslanec Stanislav Broj nebo poválečný zástupce náčelníka generálního štábu Heliodor Píka, který zde byl po vynesení rozsudku smrti v roce 1949 jako jediný vězeň v poúnorovém období popraven. V následujících letech bylo proti vězňům v široké míře užíváno fyzické násilí a několik vězňů ve věznici v důsledku týrání přišlo o život (celkem zde mezi lety 1949 a 1953 zemřelo 149 vězňů). Vězeňská stráž byla vybízena k tvrdému postupu proti třídnímu nepříteli. Navíc vzhledem k dvojnásobnému překročení původní kapacity přibližně 900 věznů tehdy v trestnici panovaly nuzné podmínky – cely byly přeplněné a bez vody, hygiena primitivní, léčba nemocných nedostatečná, pracovní režim vyčerpávající.

V první polovině padesátých let, kdy pod věznici rovněž spadala řada pracovních táborů včetně kaolinek v Horní Bříze či Třemošné, ocelárny v Hrádku u Rokycan, ale i pracoviště ve Škodovce, skončilo na Borech dvanáct hokejových reprezentantů v čele s Bohumilem Modrým. O třicet let později se ve věznici potkali jiní vězni režimu – Václav Havel, Jiří Dienstbier a Dominik Duka. Po amnestii v roce 1990 vypukla rok poté vzpoura 24 vězňů, kteří nebyli na amnestii propuštěni. Úspěšně potlačená vzpoura byla největší v historii věznice.