Zastavení 12A

Náměstí T. G. Masaryka

Na dnešním náměstí T. G. Masaryka se ještě na počátku 20. století nacházely utilitární objekty vojenské pekárny a zásobárny. Klíčovou roli v proměně náměstí v reprezentativní městský prostor sehrála jejich demolice a postupná realizace komplexu školních budov. Plány zastavění náměstí si město nechalo zprvu vypracovat Aloisem Čenským, autorem návrhu budovy Měšťanské besedy, a Ladislavem Skřivánkem, který vyprojektoval sídlo Obchodní a živnostenské komory v Plzni. Posléze však přípravu projektu svěřilo Hanuši Zápalovi z městského stavebního úřadu.

Tehdy pětadvacetiletý Zápal navrhl soubor škol jako sestavu dvou symetrických křídel. Komplex s fasádami navrženými v intencích moderního klasicismu měl naplnit představu moderního ústavu. Rozměrná okna zajistila dostatečné osvětlení tříd, rozmístění učeben podléhalo racionálnímu rozvrhu vzhledem ke světovým stranám. Pokrokovost školy dokládala i technická infrastruktura objektu včetně laboratoří. V letech 1911–1913 byla uskutečněna pouze boční část s obchodní akademií; náměstí také získalo parkovou úpravu. V Zápalových plánech střed náměstí doplňoval obelisk, patrně se sochou maršála Radeckého, jehož jméno náměstí původně neslo.

K dostavbě souboru město přikročilo až na sklonku 20. let, kdy v místě plánovaného lycea vznikla na základě projektu Františka Šrámka pobočka Národní banky československé. V monumentálním průčelí směrem k dnešní Klatovské třídě se uplatnila sochařská výzdoba Vojtěcha Šípa, Otokara Waltera a Ladislava Kofránka. V letech 1932–1934 pak celek dokončila stavba obecné a měšťanské školy (dnešního Masarykova gymnázia) provedená podle projektu Jaroslava Čady a Vladimíra Weingärtnera.