Zastavení 7A / 2024
Nájemní dům a obchodní dům s dílnami Antonína Kužela
Typologicky ojedinělou stavbu mezi meziválečnými budovami při Masarykově ulici představoval sklenářský závod Antonína Kužela s obchodním a nájemním domem. Stavbu v roce 1928 vedl a předtím patrně též projektoval doubravecký stavitel Václav Baxa. Soubor sestává z podlouhlého patrového továrního křídla kolmého k ulici a dvoupodlažního obytného domu s obchodním parterem. V přízemí oba objekty odděluje průjezd do dvora, v patře je naopak spojuje nízký krček. Obě budovy pojí i tvarosloví průčelí se střídmým architektonickým členěním a geometrickými plastickými prvky – pilastry, římsami či profilovanými sloupky na atice „továrny“ a na vikýři domu. Svůj účel nicméně obě části prozrazují tvarem svých střech – budovu dílen Baxa završil prostou pultovou střechou, obytný dům zakončil střechou valbovou.
Největší část závodu zaujímala sklenářská dílna v přízemí a dílna na obrazy v patře, obě osvětlené řadou rozměrných oken mezi pilastry. Do uliční části v přízemí stavitel situoval obchod a skladiště, do patra dvě kanceláře přístupné krčkem z jednoho ze dvou bytů v obytném domě. V přízemí nájemní dům soustředil další dva malé byty a směrem do ulice dva „krámy“. Ačkoliv stavební úřad požadoval zřídit u budovy předzahrádky podobně jako u okolních domů, Kužel ani pod hrozbou exekuce oplocení nerealizoval a obchody zůstaly přístupné přímo z chodníku. Po znárodnění adaptoval dílenskou část pro své potřeby v 50. letech národní podnik Plzeňská Medika.
Poliklinika Plzeň Doubravka
Pestrou skladbu veřejných budov postupně „navlékaných“ na Masarykovu ulici doplnil v druhé polovině 60. let minulého století objekt polikliniky. Solitérní budova, jejíž projekt vypracoval architekt Antonín Malkus z plzeňského Stavoprojektu, odborník na zdravotnické stavby, urbanisticky definovala závěr bloku při křížení Masarykovy s Mohylovou ulicí. Hlavní křídlo novostavby – monobloková šestipodlažní deska – vzniklo kvůli nevhodnému geologickému podloží na místě zbořeného domu č. p. 523, v těsném sousedství domu Antonína Kužela (stržen byl i dům č. p. 497 v Mohylové ulici). V přízemí ústřední budovy s trojtraktovou dispozicí se kromě ordinací nacházely také tělocvičny, léčebné a rehabilitační místnosti, ve vyšších podlažích ordinace, čekárny, laboratoře a další zdravotnické provozy. Podél Mohylovy ulice Antonín Malkus orientoval dvoupodlažní objem dětského střediska, připojený k hlavnímu pavilonu vstupním krčkem s lékárnou. Dvůr vymezený třemi křídly budovy je přístupný ze Železničářské ulice. Celý komplex navrhl architekt jako kombinaci tradiční zděné konstrukce s železobetonovými prvky. Hmota štítových zdí ústředního pavilonu kontrastovala s lehkým proskleným pláštěm jeho delších stěn, tvořeným rastrem panelů s pásy oken a parapetů. V roce 2021 bylo původní řešení v rámci zateplení nahrazeno novou fasádou.
Úkol: Kterého panovníka připomíná socha před poliklinikou?
