Zastavení 6A / 2024

Význam dnešní Masarykovy ulice v rozvoji Doubravky potvrdila na počátku 20. let minulého století stavba tzv. Legionářského domu s elektrickým divadlem (čili biografem). Projekt víceúčelové budovy vypracoval na popud Družiny legionářů pro provozování elektrického divadla stavitel Karel Tomášek, který posléze zajistil i jeho realizaci. Objekt měl – mimo jiné – přispívat k rozvíjení odkazu československých legií, tak důležitých pro vznik Československa.

Tomášek budovu navrhl jako dvoupodlažní komplex sestávající ze dvou provázaných částí na půdorysu písmene L. Zatímco nárožní část měla v přízemí sloužit provozu restaurace s výčepem, kavárnou a klubovnou, navazující hlavní křídlo, vyšší a ustoupené od uliční čáry, v sobě soustředilo víceúčelový sál s jevištěm a orchestřištěm, kancelář, bufet a zázemí. V patře se nacházely hostinské pokoje, do suterénu Tomášek situoval lázně. Do Masarykovy třídy se sálová část budovy otevírala restaurační a kavárenskou terasou nad původně přízemními půlválcovými rizality, které lemovaly hlavní vstup (terasa během pozdějšího navýšení rizalitů o patro zanikla).

V roce 1921 Tomášek k úpravě projektu přizval svého přítele Jana Víška, jenž později působil v Brně. Architekt Víšek zachoval navržené hmotové a dispoziční řešení, výrazně však zasáhl do pojetí původně kubizujících fasád. V jeho návrhu se projevil vliv jeho učitele z pražské techniky Theodora Petříka – především v nápaditém řešení trojúhelného štítu nad hlavním sálovým traktem, jehož geometrický vzor evokuje lomenice lidových chalup. Plášť budovy, který kombinoval plochy hladké omítky a režného cihelného zdiva, původně doplňoval drobný geometrický dekor. Obdobné výtvarné prvky se nacházely i v interiéru domu, pod jehož podobu se kromě Víška svými díly podepsali i umělci Vratislav Hugo Brunner (dekorativní výmalba) či František Žemlička (plastiky a sochařské detaily). Po dokončení stavby v roce 1922 legionáři využívali sál jak pro divadlo a biograf, tak pro přednášky i zábavu. Společensky upravena byla také zahrada s verandami a kuželníkem. Legionářský dům, později známý jako kino Leningrad či Lucerna, po roce 1989 podstoupil několik necitlivých přestaveb, které setřely část jeho architektonických kvalit v exteriéru i interiéru. Někdejší sál dnes slouží jako bowlingová hala.

Úkol: Kolik věžiček se nachází na hřebenech střechy Legiodomu?