Zastavení 5A / 2024

Zásadním mezníkem v rozvoji Doubravky se stal nálet spojeneckého letectva v noci ze 16. na 17. dubna 1945. Po bombardování zůstalo poničené nejen cílové plzeňské hlavní a seřaďovací nádraží, ale i řada domů v blízkých Lobzích, v Doubravce a na Letné. Většina prázdných míst se měla zaplnit při výstavbě sídliště, započaté roku 1959 podle plánu Jiřího Kydlíčka, Miloslava Sýkory, Vladimíra Štrunce a Klementa Štíchy. Projekt předpokládal navázání nových obytných skupin na existující zástavbu a další výstavbu na volných plochách mezi Doubravkou a Letnou. Na okrajích mělo sídliště plynule přecházet do okolní krajiny a měly ho provázet asanace jen malé části území. Po dokončení první etapy v roce 1962 však byly původní plány přepracovány a Doubravku čekala razantnější přestavba. Četné demolice nevratně proměnily charakter čtvrti, především oblast někdejší návsi a její okolí. Pro současnou Doubravku je tak charakteristický kontrast mezi staršími rodinnými domy a mnohem většími panelovými objekty.

Při výstavbě se uplatnila řada nových typů domů, které u panelové technologie prověřovaly možnosti objemové typizace: sedmiposchoďové deskové domy, čtyřpatrové bodové domy nebo desetipodlažní věžáky. Jednotlivé části bytové výstavby navrhli architekti Josef Cimický, Hynek Gloser, Josef Kasl, Antonín Malkus, Miloslav Pixa a Miloslav Touš. Výslednou podobu získalo sídliště až v první polovině 70. let. Z plánovaných 7 000 bytových jednotek se jich postavilo přibližně 5 000. Pomalá výstavba a nedostatek bytů se staly terčem kritiky.

Obytné domy doplňovaly objekty občanské vybavenosti. Mezi základní vybavenost okrsku patřily trojice jeslí, mateřských škol i základních devítiletých škol, čtyři samoobsluhy, čtyři okrsková centra s restauracemi a bufetem, dvě pošty, středisko služeb, osvětové centrum a tělovýchovný pavilon (Sokol Letná). Jako součást vyšší vybavenosti vzniklo sídlo Obvodního národního výboru, poliklinika s lékárnou, telekomunikační ústředna a družstevní „Centrum“ Doubravka.