Zastavení 11B / 2024

Sokolská jednota po svém ustavení v roce 1903 využívala provizorní prostory v místním hostinci a školní tělocvičně, v létě se cvičilo venku. Schůze se konaly v hostinci U Doktorů, ve 20. letech pak v Legionářském domě. Po vzniku Československa se výrazně zvýšil počet členů jednoty, která začala naléhavě potřebovat vlastní prostory. V architektonické soutěži, jejíž vypsání v roce 1929 mělo přinést řešení novostavby sokolovny na pozemku při Hřbitovní ulici, uspěly náčrty architektů Františka Krásného, činovníka stavebního odboru České obce sokolské a autora mnoha projektů sokoloven v českých zemích, Rudolfa Černého a Václava Neckáře. Kvůli vysokému rozpočtu stavby však nebyl ani jeden z návrhů realizován.

V následujících letech vzniklo několik alternativních studií od stavitelů z řad sokolů, mezi nimiž vynikl velkorysý projekt Václava Vacka. Stavitel budovu situoval k severovýchodnímu nároží parcely, aby zachoval dostatek prostoru pro letní cvičiště, nářaďovnu i restaurační zahradu. Koncipoval ji na půdorysu písmene L – stavbě měla dominovat tělocvičná část s bohatě tvarovaným a kaskádovitě uspořádaným vstupním průčelím, situovaná do delšího ramene. Kromě sálu sestávala z foyer, jeviště a přísálí, které zároveň sloužilo jako sál pro loutkové divadlo. Do přízemí kratšího křídla Vacek umístil restauraci s kuchyní a výčepem. Obě části zakončil plochými střechami, pouze sál zastřešil dřevěnými příhradovými vazníky.

Také Vackův návrh však překračoval finanční možnosti jednoty. Výsledný projekt, který zahrnoval i vodovod a ústřední topení, nakonec v roce 1934 vypracovali ve spolupráci s Vackem členové sokolské stavební komise Adolf Kraml a J. Šimáček. Základní funkční rozvrh dodrželi; úspor docílili především díky výrazně jednoduššímu tvarosloví budovy. Její prosté průčelí oživila dvojice plastik letících sokolů umístěných na převýšené „pylony“. Stavbu na podzim roku 1934 dohotovila Vackova firma za účasti dalších sokolů. Následujícího roku přibyl při jižní straně areálu kuželník. V roce 1936 začali sokolové v sále provozovat biograf, roku 1942 přejmenovaný z Bio Sokol na Orion. Během své další existence zaznamenala budova množství dílčích úprav, které do jisté míry potlačily její původní puristický ráz, zároveň však zvýšily úroveň zázemí pro pokračující sportovní a další činnosti jednoty.

Úkol: K jaké události se vážou letopočty na zadní straně tělocvičného sálu?