Zastavení 10B / 2024

Zábělská ulice i její okolí zaznamenaly během posledního století razantní proměnu. Statky z přelomu 18. a 19. století na severní straně ulice zanikly při stavbě sídliště. Dodnes se naopak dochovala zástavba v jižní frontě Zábělské, která zde zformovala ulici ve 20. a 30. letech minulého století. V době, kdy se Doubravka stala prosperující součástí Plzně, zde v bloku řadových domů mezi Masarykovou třídou a Poštovní ulicí vznikla obchodní třída. Za nákupy se však do tehdejší Husovy ulice chodilo již na konci 19. století – například do koloniálu Josefa Šemokroucha nebo do obchodu Josefa Štrunce. Před druhou světovou válkou působili v ulici obchodníci s potravinami a cukrovinkami (dům č. o. 50), s textilem (č. o. 46) a galanterním zbožím (č. o. 40). Nechyběla trafika (č. o. 48), lékárna (č. o. 38) nebo hodinářství (č. o. 46). Obchod zde měla i filiálka firmy Baťa (č. o. 36). Svůj někdejší charakter si tato část Zábělské ulice podržela dodnes. Dokonce i šestipodlažní panelový dům, který uzavřel ulici u křížení s Masarykovou ulicí, má v parteru prodejnu.

V meziválečné době zanechali v Zábělské ulici výraznou stopu stavitelé Baxovi. Václav Baxa patrně podle vlastního návrhu realizoval v letech 1923–1924 stavbu čtyř řadových domů u křižovatky s Poštovní ulicí. Souboru, v jehož fasádách stavitel uplatnil plastické prvky z neomítnutých vápenopískových cihel, vévodí pitoreskní „palácový“ nárožní dvojdům se čtvrtválcovými „věžemi“ a vysokým řádem pilastrů v obou uličních křídlech.

Baxa v první polovině 30. let vystavěl i dům Viléma a Anny Hodlových v křížení Zábělské a Staniční ulice, stejně jako obytný a obchodní dům č. o. 46, který díky svému měřítku i kontrastní barevnosti dominuje celému bloku Zábělské ulice. Projekt pro obchodníka Josefa Lukeše vypracoval stavitel Ondřej Baxa. Objem čtyřpodlažní stavby, převýšené vůči sousedům o dvě patra, uspořádal stupňovitě a symetricky rozvržené a monumentálně působící průčelí završil atikou. Modernistický charakter stavby dokládá plochá střecha a hmotově členitá dvorní fasáda, zcela prostá ornamentu. K budově, v níž se nacházelo více než dvacet garsoniér (obytných kuchyní) a jednopokojových bytů, vybavených pouze společnými toaletami na chodbě, náležely i skladiště, dílny, garáže a několik bytů ve dvoře. V roce 1947 byla část přízemí budovy adaptována pro potřeby městské spořitelny. Stavebníka domu Josefa Lukeše, který „za svoji podnikatelskou činnost byl v roce 1948 pronásledován a vězněn“, připomíná v parteru nenápadná pamětní deska.

Úkol: Plní (opět) svoji někdejší funkci přízemí některého z domů v Zábělské ulici mezi Masarykovou a Poštovní ulicí (Nápověda: podívejte se do prvního odstavce textu.)