Zastavení 1 / 2024

Rokycanská třída a Letná
Dnešní stopu Rokycanské třídy předurčila před více než 200 lety tzv. císařská silnice. Jedna z šesti cest, které měly spojit Prahu s nejdůležitějšími městy v českých zemích, byla dokončena roku 1812. U Plzně překonávala silnice řeku Úslavu po dřevěném mostě, který byl dimenzován na povozy se šesti koňmi. V roce 1870 jej nahradil most kamenný a o 35 let později pak most železobetonový. K rozšíření Rokycanské třídy na čtyřproudou komunikaci, jež obnášelo řadu demolic v jižní frontě ulice, došlo v 70. letech minulého století. Zelený pás uprostřed byl ponechán jako rezerva pro plánovanou tramvajovou linku k Ústřednímu hřbitovu.

Základ čtvrti Letná položil měšťan Antonín Dítě, když si v roce 1889 poblíž zmíněného mostu postavil dům. Dostupné pozemky v lobezském katastru na dohled od Plzně se ukázaly být mimořádně žádané. Nové obytné domy a soubory doplňovaly menší výrobní podniky, jež se přidaly ke starším průmyslovým provozům v širším okolí na obou březích řeky. V roce 1900 na Letné bydlelo už 2 500 lidí.

Dělnický spolkový dům
Čilou spolkovou aktivitu, která panovala na území Doubravky, Letné a Lobez v prvních dekádách 20. století, dokládá vznik někdejšího Dělnického spolkového domu, stejně jako odvozený název ulice. Ke svému domu č. o. 5 nechalo v roce 1910 Stavební, nákupní a výrobní družstvo Dělnický dům Letná-Lobzy přistavět taneční a divadelní sál s jevištěm, restaurací, verandou a kuželníkem. Stavbu s trojosým průčelím s vysokými okny, novorenesančním štítem a nápisy ROVNOST – VOLNOST – SVOBODU navrhl stavitel Josef Pašek. V letech 1929–1930 se dělnický dům rozšířil o nájemní dům s restaurací v křížení Spolkové ulice s Rokycanskou třídou. Projekt vypracoval plzeňský stavitel a sociální demokrat Karel Krůta. Krůta upravil i stávající objekty – aby sjednotil výraz celého souboru, nahradil historizující fasády starších domů střídmým modernistickým pláštěm. Sál ve spolkové budově využívala Dělnická tělovýchovná jednota, hrálo se zde i loutkové divadlo organizované sociálně demokratickou mládeží. Po počátečních problémech s financováním se divadlo dočkalo stabilizace, než po německé okupaci v roce 1939 zaniklo.

Na tradici loutkových představení navázala na přelomu 80. a 90. let zásadní přestavba pro stálý provoz loutkového divadla na základě projektu architektů Pavla Němečka a Jana Hammerschmieda. Spojením dvou bytových objektů a spolkového domu vzniklo dnešní sídlo Divadla Alfa, které se sem přestěhovalo z Americké ulice. V roce 2009 získala budova předsazenou lamelovou fasádu, již navrhl architekt Jan Toman. Rok nato vtiskl interiéru současnou podobu architekt Viktor Korejs.

Úkol: Kolikrát je na kovovém fasádním plášti uveden název divadla?